Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítej poutníče...

...dej odpočinout svým znaveným nohám. V klidu se posaď a dej napojit své mysli ze zdejšího obsahu. Dorazil jsi totiž na stránky o Dračím Doupěti a bude mi ctí, pokud příjmeš jejich pohostninství.

Pokud si teď marně lámeš hlavu co je to dračí doupě? - pokusím se ti jasně odpovědět.

Pokud tě tato otázka netrápí a nebo už jsem ti na ni odpověděl, zajisté by tě zajímalo, co se ti zde nabízí. Předložený obsah snad pomůže vybrat dle tvé chuti a nálady.

zde máte nějaké hráče hry *dračí doupě*


Hráči

Tabulka zkušeností postav:

JménoRasaPovoláníPohlavíZkušenostÚroveň
Alois hobit alchymista - theurg muž 29725 8 (8)
Buldozér hobit alchymista muž 8527 5
Naral elf zloděj muž 9577 4 (6)
Tai-tai elf hraničář žena 2480 3 (4)
Thûl-ran trpaslík válečník - bojovník muž 14615 6 (7)

Poznámky:

Thul-ranovy zkušenosti na sekeru: více než 3000...

Jména v tabulce zkušeností jsou seřazena abecedně


 

a tydy máte poznámky co se minele v naší hře po internetu dělo


"Co sme minule dělali?"

Zápisky z hraní:

22.12.2006 | 28.9.2006 | 24.3.2006 | 13.1.2006 | 6.1.2006 | 18.11.2005 | 12.11.2005 | 21.10.2005 | 7.10.2005 | 24.9.2005 | 13.5.2005 | 6.5.2005 | 11.3.2005 | 18.2.2005 | 11.2.2005 | 28.1.2005 | 21.1.2005 | 14.1.2005

Co se dělo 22.12.2006?

Znovu si po třech měsících přišel zahrát Drahoš, Mirek a Honza. Ondra se prej musel učit (kdo by to byl do něj řek) a Terka byla na oslavě narozenin (ale už dopředu jí to bylo líto).

Celá pětičlenná skupina vylezla tajným východem ze zlodějské skrýše. První si to šinul v plátové zbroji trpaslík bojovník Thûl-ran, za ním vylezl s lucernou v ruce drobný hobit theurg Alois. Třetí vyšel jako dítě vysoký elf Naral. Čtvrtý se vykoulel přehlédnutelný snad 3 pídě vysoký hobit alchymista Buldozér a ihned za ním vypochodovala oproti ostatním relativně vysoká elfka lučištnice Tai-tai.

Všichni se v co největší tichosti shromáždili za domkem na okraji vesnice Pator, ve kterém končil tajný východ z doupěte pod místní hospodou. Již začínalo svítat, i když zde v obří jeskyni nebylo slunce vidět nikdy, jen nahoře nad hlavou začínala být "obloha" čím dál modřejší.

První promluvila Tai-tai: "Tak teď jsem vám pomohla s vaším úkolem a tak byste mi mohli pomoct dokončit ten můj. Zajděte se mnou do nedalekého Zaguldaru." "No dobře, ale nejdřív se musíme stavit pro svoje věci!" odsekl hamižně Alois a celá družina se vydala dál od vesnice.

Obešli ze severu vesnici a zamířili po cestě na severozápad až vešli do lesa. Lesem šli sotva míli, když tu se začala cesta stáčet na sever. Po zkontrolování mapy se družina rozhodla pokračovat stále na severozápad přes les.

Po asi půlhodinovém pochodu lesem, konečně skupina opustila les a přiblížila se k samému konci obří jeskyně. Jen pár set metrů od stěny jeskyně vedla cesta v severojižním směru. Všichni se vydali na sever a asi po třech mílích raději obešli menší vesnici, aby nevzbudili zbytečný rozruch. Ještě míli cesty podél jeskyně a začínaly bažiny. Nakonec tedy dorazili kam potřebovali.

Družina začala hledat mezi bažinou a stěnou obří jeskyně, která byla v těchto místech plná děr a temných chodeb, místo, kde už jednou došlo k předání vybavení. Když ho po směně hledání konečně našli, zakřičel Buldozér z plna hrdla do skal "Haló! Je tu někdo?"

Žádná odpověď nepřišla. Alois s Thûl-ranem se tedy opatrně vydali do útrob jedné temné chodby, kde k jejich velké radosti našli postrádané vybavení. Buldozér jen poznamenal "Sakra! Že jsem nešel napřed." Alois si okamžitě začal bedlivě, doslova s alchymistickou přesností, prohlížet obě hůlky i prsten, který pro něho byl zde přichystán. Zatím Thûl-ran kontroloval ostrost jeho staré dobré obouruční sekery a svou původní plátovou zbroj.

"Tak. Konečně směr Zaguldar?" zeptala se Tai-tai. "Klidně... jenom... je několik lidí, co by nás v Zaguldaru nerado vidělo, proto na tebe asi počkáme kousek před hradbami, jestli ti to nebude vadit." opáčil Alois. A družina se vydala na jih po stejné cestě, kterou přišla.

O hodinu později už byl Zaguldar na dohled. Tai-tai se vydala směr městské brány a zbytek na ni čekal na kraji lesa v bezpečné třímílové vzdálenosti od hradeb. Po dvou hodinách se Tai-tai vrátila a družina začala uvažovat co dál.

Všichni se shromáždili okolo mapy a zabrali se do debaty. Jak už družina věděla, potřebovali se dostat na druhou stranu obří jeskyně do jakési věštírny, aby se konečně dostali z téhle prokleté jeskyně. S pomocí Tai-tai, která se narodila v této jeskyni, se zorientovali a rozhodli se, že potřebují putovat do Ipiru, který je na severovýchodě od Zaguldaru a z něj poté zamířit na sever.

Z místa, kde se nacházeli mohli jít podle své mapy do Ipiru po cestě na sever a poté se stočit na východ. Avšak nedaleko byla křižovatka, ze které vedla cesta na východ neznámo kam. A protože všichni už v Ipiru jednou byli, věděli, že do něj nevede pouze cesta ze západu, ale i z jihu.

Naši "hrdinové" se jako správní hrdinové rozhodli vrhnout do neznáma. Nejdříve zamířili na zmíněnou křižovatku, kam dorazili za necelé 2 směny a potom už kráčeli po cestě do neznáma. První obavy přišli ve chvíli, kdy se cesta asi po míli stočila směrem na jihovýchod a po jižní straně cesty ze začaly rýsovat močály. Po další asi míli se na východě objevily siluety kopcovitého terénu.

Když se po dalších několika mílích cesta stočila čistě na jih přímo ke stěně obří jeskyně, které již nebyla moc daleko a k tomu se začal blížit večer začali někteří členové družiny uvažovat o návratu směr Zaguldar. A možná by se tak i stalo, kdyby se s přibývající tmou neobjevili u stěny jeskyně světla na první pohled značící nějakou vesnici.

S rostoucí tmou družina vstoupila do malé zapadlé vesnice, kde jak se říká "chcíp pes". Zhruba ve středu vesnice se pětičlenné skupině podařilo objevit malou hospůdku. Hospoda byla malinká a sedělo v ní jenom pár místních štamgastů. Ke družině okamžitě přispěchal místní hospodský v ušmudlané zástěře a usadil ji. Od hospodského se družina dozvěděla, že z této vesnice vede jen jedna cesta. Po té co po ní přišli. Na otázku co je na východě opáčil hospodský: "Jenom samý kopce plný, vlků, skřetů a jiný havěti, tam neleží nic dobrýho!"

Po krátké debatě se všichni dohodli na tom, že zde přespí a další den se vydají do Ipiru starou známou cestou. Družina si objednala a Buldozér od hospodského koupil tři slepice a raději je sám připravil. Asi po hodině byli oba hobiti už trošku v náladě a tak se zbytek družiny rozhodl, že je čas jít spát (než začne Buldozér zpívat tu jeho oblíbenou).

Družina se automaticky zeptala hospodského kolik stojí pokoj za noc a ten překvapivě opáčil, že žádné pokoje nemají. Překvapená družina chtěla přecejen přespat ve slušných podmínkách a tak začali vyjednávat, zda-li by hospodský nepronajal jeho postel za nějaký ten peníz. Po krátké debatě se však rozhodla družina nemrhat penězmi za beztak mizerný pokoj, když už jim bylo dovoleno přespat v sále. Nakonec se tedy družina musela spokojit s přespáním na lavicích v hospodě.

Ráno se trošku rozlámaní dobrodruzi vykulili z hospůdky, ale než aby zamířili na nyní proklínanou křižovatku, která jim promrhala půl dne, raději z vesnice zamířili přímo na sever přes mírně zvlněnou pustou krajinu, ve které se občas objevil menší stromek nebo křoví. Po několika hodinách z kopců sešli na cestu a tak se jim mimojiné podařilo obejít vesnici Pator, ve které ještě včera večer vyvraždili zlodějské doupě.

Po cestě se vydali na severovýchod. Po několika mílích minuli odbočku na severozápad, která, jak věděli, vedla k prázdné pevnosti, aby mohli pokračovat na severovýchod. Po dalších několika mílích se cesta stočila na sever a k pozdnímu odpoledni unavení hrdinové dorazili na křižovatku více jak deset mil severněji. Od rána už ušli téměř třicet mil a bylo to na mnoha z nich už znát.

Podle mapy se měli vydat na severovýchod, ale z křižovatky vedly mimo cesty na jih, po které přišli, ještě dvě cesty. Jedna na severozápad a druhá na sever. Aloise s Buldozérem tyto dvě cesty evidentně docela lákaly, ale po zkušenosti ze včerejška jim zbytek družiny tyto směry zatrhl a všichni svorně vyrazili po mýtině směr severovýchod, protože to byla jistá cesta do Ipiru.

Za dalších několik mil všichni značně vyčerpaní dorazili ke kamennému příbytku v místě, kde končila paseka a dál byl již jen les. Cesta po které přišli mizela na východ v lese. A jak všichni věděli, za lesem byl Ipir. Stejně tak všichni moc dobře věděli z předchozích cest přes les, že tento les není jako jiné lesy. Les jaksi neblaze a depresivně působil snad na každého kdo se jím ubíral, nebo se na něj třeba jen delší chvíli koukal. Chodit do něj v noci se nikomu nechtělo a tak se celá družina uložila ke spánku.

Ještě večer před usnutím všichni debatovali, jestli se stane ta stejná podivná věc jako naposled když tady přespávali. Naposled zde museli přespat dvě noci za sebou jen tak, protože se přes noc cesta na východ přesunula a vedla najednou na jihovýchod. Další den na severovýchod a až třetí den vedla opět na východ. Po této cestě se také tehdy družina vydala a úspěšně dorazila do Ipiru.

Přes noc se nic nepřihodilo a tak ráno všichni vykoukli z kamenného příbytku a viděli že cesta vede na ... jihovýchod! A co teď? Přemýšleli všichni. "Co když zrovna tohle je ta cesta co vede do Ipiru z jihu?" navrhoval po přezkoumání mapy Alois. "No každopádně se můžeme jít pár mil podívat a když to bude divný, tak se vrátíme." Navazoval na myšlenku Buldozér. Nakonec se tedy všichni sbalili a vyrazili na jihovýchod přímo do lesa.

Cesta lesem ubíhala docela hezky. Značně se klikatila, ale vypadalo to, že si stále drží směr na jihovýchod. Po asi půlhodině se cesta zúžila asi na dvě třetiny šířky, ale jinak nic divného. Po další hodině, kdy už museli být na úrovni Ipiru začali být všichni trošku nervózní. Možná i proto začali mít všichni pocit, že chodí stále do kolečka. Najednou Alois vykřikl: "Takhle to dál nejde, tenhle strom už vidím potřetí!" A začal se hrabat ve své torně.

Všichni čekali, co Alois vytáhne za eso z rukávu. Když tu najednou se hobit usmál a vytáhl malý skleněný flakónek. Co o to, kdyby v něm byla nějaká tajemná kapalina, tak by to všichni pochopili. Přece jen, každý alchymista je tak trošku neustálé překvapení. Ale ten flakónek byl dočista prázdný! Nebo ne? Než mohl kdokoliv něco udělat, tak se Alois rozmáchl a vší silou mrštil flakónkem na zem. Ten se pochopitelně rozletěl na tisíc kousků a vytvořil na cestě těžko přehlédnutelnou značku.

"Jestli chodíme furt dokola, tak to zaručeně zjistíme." poznamenal s úsměvem Alois, u kterého evidentně rozčilení nad případným blouděním na chvíli překonalo hamižnost (jinak by ten cenný flakónek těžko takhle rozbil). Všichni s novým nadšením vyrazili kupředu a neustále čekali zpoza které zatáčky se na cestě vynoří střepy. Pocit, že chodí do kola stále sílil, ale ani po hodině k žádným střepům nedorazili.

To už se pomalu blížil kritický čas, kdy by se měli otočit a vyrazit zpět k mýtině, aby tam dorazili ne příliš vyčerpaní. Pokud jsou tedy pořád na cestě, po které vstoupili do lesa. Ještě půl hodiny cesty a všem došly nervy. Všichni se svorně otočili a vyrazili směrem k mýtině. "Tak to jsem zvědavej jestli ty střepy potkáme aspoň tentokrát" komentoval situaci Alois.

Avšak ani po dvou hodinách chůze nikdo nezahlédl ani střípek. A to už by je normálně potkali tak před půl hodinou! Všichni byli deprimovaní tím, že bloudí kdesi v lese, již je po poledni a šance, že se dostanou z lesa do večera je čím dál menší. Když tu najednou se Buldozér zastavil a prohlásil: "To není možný, jestli nechodíme dokola tak už jsme někde daleko od Ipiru. Když půjdeme lesem zas o tolik horší než jít po této cestě to být nemůže. A když teď zamíříme na sever jistá šance, že se před setměním dostaneme někam k Ipiru je určitě větší než když půjdem furt po týhle prokletý cestě."

Protože ostatní souhlasili, družina opustila stezku a začala se prodírat hustým lesem směrem na sever. Po hodině náročné chůze lesem družina dorazila k obrovské prasklině v zemi. Táhla se od severovýchodu na jihozápad, byla dobrých 30 sáhů široká a protože za ní byl na první pohled stejný porost jako ten, ve kterém se právě naše skupina nacházela, vypadalo to, jako kdyby nějaká mocná síla rozervala v tomto místě zemi na 2 kusy. Všichni co se koukli do propasti viděli jen několik set sáhů hlubokou propast a místo nějakého dna viděli jen tmu. Dokonce i Naral, který podle všeho vidí ve tmě stejně dobře jako ve dne prohlásil, že vidí hodně hluboko, snad několik mil, ale žádné dno nevidí.

Po chvilce uvažování se všichni shodli, že tato propast je zajisté někde v lesích na jih od Ipiru a zvolili tedy směr podél propasti na severovýchod. Protože stromy zasahovaly až nad propast, museli se i nadále prodírat lesem. Několik mil pokračovali podél trhliny když se najednou dostali k dalším trhlinám. Vypadalo to vlastně úplně jako křižovatka. Ze severu přicházela největší, snad 60 sáhů široká trhlina. Ta se evidentně rozdělovala na 2 menší, na jednu, podél které přišli naši hrdinové třicetisáhovou vedoucí na jihozápad a na druhou asi čtyřicetisáhovou vedoucí na jihovýchod.

Právě ta poslední přehradila našim hrdinům cestu v dalším postupu na severovýchod. Na tomto přehrazení bylo ale pozitivní, že za hranicí nově objevených trhlin se na východě zelenaly trsy trávy v krásně přehledné planině. "Hurá! Nebudem muset přenocovat v lese" Začali se všichni radovat, ale zkušený Alois hned poznamenal "I když na planinách nás zase kdejaká nestvůra líp najde."

Rozpoutala se krátká debata jestli se raději prodírat lesem na jihovýchod, nebo se pokusit nějak překonat trhlinu a pokračovat ve vytyčeném směru na severovýchod nebo případně na sever. Nakonec se všichni přiklonili k překonání propasti, protože prodírání lesem nebylo nic příjemného a navíc to čím dál tím víc začalo vypadat, že jsou opravdu na jih od Ipiru, protože asi míli na západ od Ipiru se táhne hranice lesa. Jedinou starost dělaly ty trhliny, protože ty se nikde v blízkém okolí Ipiru nenacházely, ale protože nikdo z družiny neznal okolí širší než pár mil, tak to ještě nemuselo nic znamenat.

Všichni se začali probírat svým vybavením jestli nenajdou něco vhodného pro překonání propasti. Naral vytáhl z torny dvě dlouhá lana a na jednom z nich byla dokonce praktická kotvička. Když obě lana svázal složitým uzlem byla na první pohled delší než 40 sáhů. Thûl-ran ani Tai-tai bohužel nic co by mohlo pomoci nenašli. Alchymisté se začali bavit o jejich černé hůlce a zabývali se jakýmsi špatným odrazem, či dokonce uklouznutím při odrazu, což zatím nikdo jiný než alchymisté evidentně nechápal.

Když už to vypadalo, že se alchymisté pomalu dohodli, tak se najednou ozvaly z pukliny děsivé skřeky, jako by se budila nějaká strašlivá obluda. Všichni strnuli. Z pukliny se nadále ozývalo zvláštní hučení. Naral se opatrně přiblížil k propasti a opatrně se přes její okraj podíval dolů. Všichni v tichosti čekali. "Hluboko dole se něco hýbe." oznámil ostatním Naral.

Alchymisté pochopili, že čas je začíná tlačit a tak Buldozér ukázal svou černou hůlkou na Aloise. Chvíli se nic nedělo a potom Alois popadl naralovo lano na konci s kotvičkou a druhý normální konec vrazil Thûl-ranovi se slovy "Drž!" Udělal několik rychlých kroků směrem k trhlině a odrazil se ... naneštěstí mu při tom uklouzla noha a jeho tělo jakoby nepřitahováno vůbec k zemi zamířilo kamsi vzhůru. "Ááá! Pomóc!" "komentoval" to se strachem v hlase Alois. "Thûl-rane stáhni ho zpátky!" radil Buldozér. "To v trhlině se blíží nahoru!" přidal se dost znepokojivě Naral.

Alois přistál na zem a okamžitě se znovu pokusil o odraz. Ale bohužel jen pokusil. Tentokrát zakopl o jeden v trávě schovaný kořen a zase si to zamířil kamsi pryč, rozhodně ale ne na druhou stranu pukliny. "Nééé!" byl tentokrát spíše vzteklý komentář Aloise. Thûl-ran už tahal hobita zpět na zem. "Tak dělejte, je to zatraceně rychlý!" popoháněl ostatní Naral.

Alois se vzepřel ke třetímu odrazu a naprosto nepochopitelně znovu letěl někam pryč. "Jestli tě budu muset tahat ještě jednou dolů, tak tě možná radši pustím, nebo rovnou odseknu!" zavrčel na Aloise nevrle Thûl-ran. Možná i proto se tentokrát Alois na chvíli zastavil aby se soustředil na směr, kterým se potřebuje odrazit ... a najednou to šlo. Alois letěl na druhou stranu propasti.

"Začínám rozeznávat nějaký tvary, vypadá to, že je to spíš víc nějakejch bytostí! Asi musí letět!" pokračoval v rozšiřování poplašné zprávy Naral. Alois mezitím doletěl na druhou stranu, zachytl se jednoho trsu trávy aby se zastavil a zasekl do země kotvičku. Buldozér mezitím přivázal druhý konec k jednomu stromu a poté svou černou hůlkou ukázal na Narala. Naral najednou jako by rychlohubl a začínal mít pocit, že snad nic neváží.

"Dělej! Přeručkuj na druhou stranu!" popoháněl ho Buldozér a ihned ukazoval na Thûl-rana hůlkou, ač se Tai-tai mnohem více doprošovala "začarování". Jakmile začal ručkovat i Thûl-ran už Buldozér ukazoval na Tai-tai. Naral mezitím už byl skoro na druhé straně a hlásil, že už budou ty obludy nahoře za pár okamžiků. Jakmile začala Tai-tai ručkovat mrknul Buldozér do propasti a už i on mohl zahlídnout víc jak tucet jakýchsi okřídlených stvoření, která si to značnou rychlostí šinula směr povrch zemský. Buldozér se podíval na téměř holou planinu, na které byla už většina družiny a poté se kouknul na hustou spleť stromů, která byla za jeho zády. Jeho rozhodnutí bylo jasné. Ostatním se ztratil z očí mezi stromy.

V tu chvíli si všichni uvědomili to stejné co Buldozér. Proti létajícím nestvůrám jsou na holé planině snadný cíl. Navíc, když se jejich těla chovají jako by nic nevážila a oni se tak ani nemohou pořádně pohybovat. Než mohl kdokoliv cokoliv udělat začaly z pukliny vylétávat jako kameny ze sopky asi 3 sáhy dlouhá okřídlená stvoření připomínající obří ještěrky s blánami mezi nohama. Každá měla na zádech dva skřety. Jeden z nich evidentně to stvoření řídil a druhý skřet měl lehký luk.

Všichni se začali ozbrojovat, ale sotva tak učinili už je zasypala první dávka šípů. Snad každý schytal aspoň škrábnutí a to z průrvy pořád ještě vylétávali další a další nestvůry. Po druhé dávce šípů a ne příliš úspěšné zpětné palbě hrdinů Alois zakřičel "Zpátky do lesa!" a odrazil se. "Uf!" dodal ještě, protože opravdu mířil směr les. Tai-tai ho okamžitě následovala a Naral by letěl hned za nimi kdyby se na něj trošku rozpačitě nepodíval z družiny zaručeně nejméně obratný trpaslík.

Naralovi to ihned došlo a tak odsekl ze země kotvičku, vrazil ji trpaslíkovi do ruky, chytl se lana a vší silou se odrazil směrem k lesu. Trošku mu podklouzla noha, ale i tak oba hrdinové mířili směrem les.

V tu chvíli z lesa vyšlehl svazek oslňující modři, připomínající blesk a srazil z jednoho stvoření řídícího skřeta. Okřídlená příšera zmizela i se zbývajícím skřetem někde v hlubinách propasti.

Skřeti se ale nevzdávali a na téměř dvaceti stvořeních neustále oblétávali naše hrdiny, kteří teď letěli nad průrvou směrem do lesa. Skřeti pálili o stošest a každý letící hrdina už měl slušné šrámy. První k lesu dorazil Alois. Okamžitě se zachytl stromu a schoval se za něj. Ihned si také všiml v houští schovaného Buldozéra, který evidentně už notnou chvíli ostřeloval z lehké kuše nepřátele a v tom modrém záblesku, který vyřadil jednu příšeru z boje, měl prsty zajisté taky on.

Alois nabil kuši a za vedlejší strom se právě schovala Tai-tai. Alois po ní ale ani nemrkl, vyklonil se zpoza stromu, několik sekund jeho hbité ruce sledovaly dráhu blízko letící příšery a pak naprosto přesnou šipkou sestřelil řidiče. Sotva se schoval za strom už jako datel na kmen zaťukalo několik skřetích šípů.

Naral s Thûl-ranem ale letěli pomaleji než letěl Alois nebo Tai-tai. Přecejen jejich rychlost letu určil pouze Naralův odraz, který na společnou hmotnost elfa a trpaslíka nebyl moc silný. I proto zvládl Alois ještě třikrát vypálit, než zraněný elf a lehce zraněný trpaslík dorazili do lesa. Tentokrát se však již nedařilo jako při prvním výstřelu. Všechny střely byly mířeny na řidiče, ale všechny zasáhly okřídlenou nestvůru.

Jakmile se i poslední z družiny schovali za stromy, jako mávnutím kouzelného proutku všechny nestvůry zmizely v propasti. Naral, který se opatrně připlížil k okraji, ostatním oznámil, že mizí kdesi v hlubinách.

Alois mezitím probudil jakýmsi alchymistickým drijákem z vína Tai-tai, kterou těsně před zmizením skřetů srazil do bezvědomí jeden šíp.

"Rychle! Na druhou stranu! Dokud to kouzlo funguje!" popoháněl ostatní Buldozér. Alois jako předtím popadl kotvičku a "přeskočil" na druhou stranu bezmála čtyřicetisáhové propasti (tentokrát napoprvé!). Potom přeručkoval Naral, Thûl-ran i Tai-tai.

"Tak odvaž lano a my tě přitáhnem." Volal na Buldozéra Naral. "To asi těžko, když vážím normálně!" oponoval Buldozér. "Aha. Tak se přece začaruj." Navázala na debatu Tai-tai. "No když ... já už nemůžu!" Přiznal Buldozér. "No jo! Ty blesky!" Ťukl se do čela Alois a ihned se zatvářil že ho něco napadlo. "Vydržte chvilku." řekl ostatním a začal něco hledat v torně. Vytáhl nějaké flakónky. Některé prázdné, některé plné a začal cosi přelívat.

Nakonec většinu zase schoval až mu v ruce zůstala jenom plechová lahvička. Pořádně ji zašpuntoval a houkl na Buldozéra "Jestli to nechytneš!". A už letěla plechová nádoba na druhou stranu propasti. Alois je naštěstí pro Buldozéra neobyčejně hbitý a asi si všechnu smůlu na dnešek už vybral při prvním přeskakování. Buldozér neměl s chycením lahvičky, která mu pomalu sama přistála do ruky, nejmenší problém.

Buldozér vypil obsah, odvázal lano a už ho zbytek družiny táhl na druhou stranu propasti. Naral rozvázal a zase si schoval svá dvě lana a všichni chvilku vyčkali než přestalo kouzlo působit. Již bylo pozdní odpoledne a tak se družina rozhodla vyrazit přímo na východ, protože se všichni raději chtěli dostat daleko od téhle propasti plné skřetů.

Cesta na východ po rovné pláni byla oproti prodírání se lesem lahůdkou, která ale netrvala dlouho. Asi po míli chůze se před našimi hrdiny zase objevila další trhlina. Tentokrát měla sice sotva 20 sáhů šířky a k jihozápadu, kam vedla, se evidentně čím dál víc zužovala, ale přesto se nikdo neodvažoval se k ní víc přibližovat aby zase něco nevylákal sem na pláně.

Tai-tai se tvářila nějak zamyšleně a najednou prohlásila "Když teďka vidím tuhle trhlinu, tak mě tak napadá, že na sever od Ipiru jsou pláně na kterých jsou takovéto trhliny. Jak jsme byli u toho lesa tak mě to vůbec nenapadlo, ale teď jsem si skoro jistá, že musíme být na sever od Ipiru." Ostatní neměli moc proč s Tai-tai nesouhlasit.

"Když už nic, tak aspoň zkusíme obejít tu trhlinu z jihu." Poznamenal Buldozér. Po asi míli chůze na jihozápad se trhlina zúžila na několik sáhů a poté naprosto zmizela. Dál na jihozápadě se táhla hradba lesa a dávala tušit již vlastně třikrát překonanou trhlinu. Družina vyrazila přímo na jih.

Již se začínalo lehce stmívat když po asi půl míli chůze najednou Naral prohlásil "Tamhle na jihu před náma vidím vodu." "Ne! Ještě k tomu voda." reagovali všichni nešťastně. "Ale to vypadá na řeku." Nenechal se ze své optimistické nálady rozhodit Naral. Po dalších několika set sázích bylo jasno. Na jihu je opravdu řeka. A podle všeho padá do propasti.

Alois vytáhl mapu a po krátkém prozkoumání bylo více než pravděpodobné, že jsou u řeky, které protéká Ipirem, avšak družina je po řece kdovíkolik mil na severu. "Alespoň konečně víme kterým směrem do Ipiru." Řekl se značnou úlevou Alois.

Již začínalo být šero a i na východním břehu řeky se viditelně o něco jižněji rozpínal ten podivný les. Všichni se proto rozhodli pokračovat do setmění na jihovýchod, aby se více vzdálili od lesa a i trhlin. Po další míli chůze již byla téměř tma, když Naral prohlásil "Asi půl mile před námi vidím cestu, která vede ze severozápadu na jihovýchod."

Všichni si pamatovali, že z Ipiru vede cesta na severovýchod a je to tedy s největší pravděpodobností právě cesta, která je nedaleko. Všichni s radostí olámali jedno nedaleké zakrslé křoví a rozdělali menší oheň okolo kterého se uložili ke spánku.

"ÍÍÍÁÁKKKRR!!!!" Všichni se leknutím probudili a podívali se zděšeně na Buldozéra co měl zrovna hlídku. Ten se koukal stejně zděšeně na ně. "Co to bylo!" Vybafli na něj. "Co já vím! Sem to slyšel poprvé!" Odsekl hlídající hobit a ihned se začal balit. Všichni se ozbrojili a začali vyděšeně koukat do tmy.

"Támhle nad plání se něco hýbe!" ukazoval do tmy na severovýchod Naral. Všichni ostatní se tam najednou dívali taky, ale viděli jen tmu. "Co to je?" Vyhrkl Buldozér. "Je to celý černý, hodně velký a hodně rychle se to blíží sem." komentoval Naral co vidí.

Několik okamžiků všichni čekali a pak Naral dodal "Hýbe se to hrozně rychle a je to asi kousek nad zemí. Asi to musí letět!" "Jestli to letí, tak do lesa!" vykřikl Buldozér a už prchal směrem k lesu. Ostatní ale stáli a čekali u ohně.

"Za chvíli je to tady! Připravte se." upozorňoval Naral a nabil si svou lehkou kuši. Alois si taky nabil, Tai-tai založila do svého dlouhého luku a Thûl-ran si připravil sekeru. Už i Alois s Tai-tai viděli temný stín, co se k nim žene závratnou rychlostí. Když byl na dostřel všichni tři vystřelili a pak se rychlostí blesku přiřítila ta temná věc a všechny čtyři u ohně čekající srazila na zem.

Buldozér mezitím urazil asi 40 sáhů a když uslyšel výstřel z kuší otočil se a mohl spatřit jak asi 7 sáhů široké stvoření v obrovské rychlosti sráží všechny jeho druhy na zem a přistává asi 20 sáhů od něj. Buldozér se ani nehýbal a doufal, že si ho stvoření ani nevšimne.

Nestvůra, připomínající Buldozérovi zrůdně obrovského netopýra, si právě skládala křídla jen kousek od něj. Měla snad víc jak 3 sáhy na výšku a když se najednou otočila přímo směrem k Buldozérovi nezbývalo mu než reagovat. Vytáhl to nejsilnější co měl. Ukázal na netopýra malým prstýnkem na pravé ruce a přímo do levého křídla vyšlehl svazek rudých blesků.

Příšera vypustila ohlušující řev a potom se jediným mohutným skokem přemístila až k Buldozérovi, který už měl mezitím v ruce připraven flakónek s lektvarem. Už už jej hobit měl u pusy, když tu nestvůra zvedla do výše svá dvě křídla a vší silou jimi pleskla do místa, kde stál hobit. Buldozér jen naprázdno polkl a uskočil o kus vedle. Netopýr se znovu napřáhl a než si stačil zakrslý hobit přihnout už musel uskočit. Situace se opakovala ještě asi pětkrát, než se konečně hobitovi podařilo loknout si lektvaru. V tu ránu se změnil v pouhý mlžný opar.

Nestvůra ještě chvíli mlátila svými kožnatými křídly do mlžného oparu ve vzduchu, než ji to přestalo bavit. Mezitím co Buldozér bojoval, podařilo se Thûl-ranovi probudit z bezvědomí ostatní členy družiny. Trpaslík byl totiž jediný, koho ta ohromná rána nesrazila do bezvědomí, ale jen na zem.

Tai-tai, která byla ještě stále zraněná z odpoledního setkání se skřety se jen zoufale podívala na obrovský stín opodál a potom na Aloise. Alois k ní přikročil, něco jí potichu řekl a po jeho dotyku najednou Tai-tai zmizela. Trpaslík se podíval na Aloise a ten najednou zmizel stejně jako Tai-tai před chvílí. Thûl-ran se kysele podíval na Narala. Ten se na něj ušklíbl a zmizel taky. "To ste teda kamarádi!" poznamenal trpaslík, přihnul si z placatky, kterou měl zavěšenou na hrudi, popadl svou starou dobrou obouruční sekeru a rozběhl se do tmy, do místa odkud ještě před chvílí slyšel zvuky boje.

Thûl-ran se s trpasličí zarputilostí pustil do gigantického netopýra. Tesal mu svou obouruční sekerou do těla až všude kolem lítaly kusy masa. Při každém zaseknutí sekery vypustilo stvoření uširvoucí skřek. Ale nebyl to jen trpaslík, který zasazoval rány. Kožené létací blány na rukou netopýra působily jako plácačky na mouchy ... co na mouchy ... přímo na trpaslíky.

Po několika plácancích začínal mít trpaslík tak akorát dost, jako tlustá masařka po několika dobře umístěných plácnutích. Thûl-ran se rozhodl zahrát mrtvého brouka a svalil se do trávy. Obří netopýr jen vydal vítězný skřek a otočil se k trpaslíkovi zády.

Trpaslík okamžitě vyskočil na nohy, ale než stačil do netopýřích zad zasadit svou ránu, zmizela mu nestvůra jedním mohutným skokem. Trpaslík se za ním rozběhl.

To asi šedesát sáhů daleko, v místě kam svými mohutnými skoky mířil netopýr, se právě vedle sebe svorně objevil Naral a Tai-tai a oba jako o život pálili do blížícího se netvora, za kterým letěl trpaslík s obouruční sekerou v rukou.

První skok, a ještě byl docela daleko od Narala a Tai-tai. Druhý skok a již byl docela blízko. Třetí skok a netvor dopadl těsně před naší dvojcí a než kdokoliv z nich stačil něco udělat zhroutil se netopýr na zem.

"Hurá!" Vykřikl Naral i Tai-tai svorně do noci.

Asi o deset minut později u ohně si Thûl-ran, Naral a Tai-tai ohřívali ruce, ale oba alchymisté se pořád ještě zabývali mrtvolou netopýra. "Co to tam furt dělají?" ptala se Tai-tai a koukala se netrpělivě jejich směrem. "Ale znáš to, takový ty jejich alchymistický kravinky. Nic na tom nevidíš, nijak to nesmrdí ani to pomalu nic neváží a ti dva už vykřikujou, kolik jim za to v nejbližším městě vyplatí na ruku. A když seš u toho tak se s tebou stejně nepodělí a jenom nadávaj, že se bojí, že do nich žduchneš a vyletí z toho kdovíjakej rarach. Můžeš jenom doufat, že z toho vyrobí něco co nám pomůže jako dneska při přechodu tý zatracený propasti." Rozpovídal se Thûl-ran. "Hmm. Asi máš pravdu." reagovala chladně Tai-tai.

Oba alchymisté se vrátili v tichém družném hovoru a to znamenalo, že z netopýra asi získali něco co se jim hodí. Všichni ale už byli unavení a tak šli zase spát.

Naštěstí se do rána již nic zvláštního nepřihodilo a tak si mohli všichni v klidu posbírat svoje věci a vyrazit do Ipiru. Nejdříve tedy vyrazili na jihovýchod a ušli asi půl míle po pláni než dorazili na cestu. Po této cestě se vydali na jihozápad a za dobré 2 hodiny už byly na dohled od správního města Ipir.

Ve městě už si každý zanakupoval jak potřeboval. Nejvíce kšeftovali asi alchymisté, kteří objednali nový létající koberec a po dohodě s ostatními jim na něj po 350 zlatých přispěl i Thûl-ran a Naral.

A jelikož Mirek už potřeboval odejít, bylo to pro dnešek konec hry s celou družinou.

Sepsal Antirux


Zkušenosti:

Za coAloisBuldozérNaralTai-taiThûl-ran
Dostavení se:50500500
Hraní340400170240170
Boj6117584113216
Celkem451625254403386

Myslím, že číselné hodnoty dobře vystuhují realitu (ale s radostí ze hry nemají naštěstí nic společného :P ). Tedy, že Alois hrál dost dobře, ale boj nic moc, tedy druhé místo. Buldozér byl akční při jednání i v boji a má za to zasloužené první místo. Naral byl ostatními zahrán v několika situacích a zůčastnil se boje, dneska ale poslední. Tai-tai se snažila komunikovat a ač je na nejnižší úrovni už v bojích vystrkovala drápky a má třetí místo. A Thûl-rana taky spoluhráči párkrát dobře zahráli a navíc toho "netopýrka" slušně počesal – hlavně kvůli porci za netopýrka čtvrtý, ale jen těsně za Tai-tai.

Co se dělo 28.9.2006?

Na dračák se dostavil Honza, Drahoš a Terka. Družina se po 14 dnech (vyučovat se šel Buldozér a Naral) sešla ve městě Ipir v předem domluvené hospodě. Alois a Thûl-ran mezitím pracovali a vydělali si pár zlatek. Když se družina znovu sešla Naral ostatní přesvědčil, že pokud družina má splnit úkol - eliminování zlodějského podsvětí ve vesnici Pator - je třeba ještě chvíli počkat aby zloději ztratili ostražitost ...a že by stejně potřeboval ještě dalších 14 dní. Družina se tedy na 14 dní rozešla.

Když se znovu potkala, tak se v hospodě nacházela mimo běžných "chlupáčů" i osoba v kápi (přes rameno dlouhý luk, na zádech torna a toulec šípů), která po vás pokukovala. Nejdříve se ke "školce" moc neměla (přece jen nejvyšší z družiny byl v tu chvíli trpaslík - 129 coulů ... dále Naral 102, Alois 100 a Buldozér 31 :D). Nakonec si však ke družince přisedla a domluvila se s družinou, že se k nim přidá, protože by se jí hodil ozbrojený doprovod do města Zaguldar (které je nedaleko vesnice Pator). Družina tedy vyrazila směr Pator.

Během prvních pár hodin cesty jste z debaty s elfkou s šedou kůží a černými vlasy (ale elfka to nepochybně je - všichni jste pod její kápí viděli jedno špičaté elfí ucho) jménem Tai-tai získali několik zajímavých informací. Například, že se narodila v obří jeskyni, ve které teď jste a o nějakém světě "venku" nemá ani tušení - pro ni je svět "venku" prostě v jeskyni. Dále jste zjistili, že zde v jeskyni jsou všichni elfové (kteří si neříkají elfové ale nantrové) podivně zbarvení jako ona (no podivně pro vás ... pro ni jste divní vy ;) ). Taky jste zjistili, že lidé jsou chlupatí, ale že někteří více a někteří méně. Po nějaké chvíli se vám také podařilo zjistit proč se elfka (a vůbec všichni) podivně odtahují od vašeho trpaslíka. V jeskyni se totiž trpaslíci nazývají surmaci a údajně plení, pálí a vraždí (podle toho co jste slyšeli se chovají srovnatelně s běžným skřetem až na to, že jsou samozřejmě mnohem silnější a vychytralejší).

V debatě s příjemnou elfkou se vám šlo dobře a tak jste skoro ani nepostřehli, že jste prošli lesem na západ od Ipiru, přes mýtinu, na křižovatce doleva podél lesa až jste narazili na zbytky z Anwariel. Na chvíli jste se na památném místě zastavili abyste posvačili a poté jste pokračovali dále. Večer jste se uložili v kameném přístřešku nedaleko cesty jen pár hodin chůze od vesnice Pator.

Přes noc se nic zvláštního nestalo a tak jste ráno vyrazili směr Pator. Asi míli před vesnicí jste sešli z cesty a schovali jste se v jednom velkém křoví. Elfce Tai-tai jste vysvětlili, že máte za úkol zlikvidovat skupinu zlodějů, která přebývá v podzemních prostorách hospody (kterou jste mimojiné minule vypálili). Elfka vůbec neprotestovala, protože vraždění lidských zlodějů jí evidentně nebylo vůbec proti mysli. Na pergamen jste načrtli několik domů z vesnice co jste si kdo pamatovali a zvláště jste jí zvýraznili hospodu na náměstí a domek na okraji vesnice, kde zloději vyslýchali Narala a Anwariel. Poté Tai-tai vyrazila do vesnice.

Asi po hodině se Tai-tai vrátila s tím, že se prošla vesnicí, mimojiné viděla, že hospoda již má z velké části rekonstruované přízemí a začíná se stavět patro. Poté Tai-tai zamířila do podezřelého domu za vesnicí. Okny bylo vidět že je dům minimálně z velké části prázdný. Jen jedno okno, odvrázcené od vesnice, bylo v hustém křoví. Toto okno mělo pevně zavřené okenice.

Elfka vám vylíčila jak se bavila se sousedem co pracoval na zahrádce a který jí řekl, že ten dům je opuštěný. Tai-tai mu údajně nakukala, že tam má s někým sraz a bez protestů souseda vstoupila dovnitř. Tam našla v místnosti do které vedlo okno se zavřenou okenicí poklop, pod nímž byly schody stáčející se směrem k hospodě. Tai-tai tedy otevřela okno i okenice do křoví a odešla s poznámkou k sousedovi, že ona osoba se kterou tam má mít sraz tam není.

Počkali jste tedy do půlnoci a poté jste se opatrně připlížili k opuštěnému domku. Nikde nikdo, okno v křoví stále dokořán. Vlezli jste tedy opatrně dovnitř a vydali jste se po schodech pod dům. Chodba opravdu vedla správným směrem. První opatrně našlapoval Thûl-ran v plné zbroji za ním mu na cestu lucernou svítil Alois, poté šel Naral, potom Tai-tai a skupinu uzavíral Buldozér.

Po nějakých 100 sázích byla chodba přehrazena obyčejnými dveřmi. Thûl-ran opatrně dveře otevřel a vstoupil přímo do zákrutu jedné chodby. Přímo před vámi jen několik sáhů daleko byly dveře, zpod kterých svítilo světlo. Vpravo byly dveře, ze kterými byla podle všeho tma. Po chvilce naslouchání jste zaslechli zpoza dveří před vámi tichý hovor. Radši jste se vydali napravo.

Vešli jste rovnou do špíže. Z ní vedly ještě jedny dveře, kterými jste se samozřejmě vydali dál. Za zatáčkou chodby byly ale další dveře za kterými byla podle všeho kuchyň. Stáhli jste se tedy do špajzu a čekali jste až půjde někdo z kuchyně pro jídlo. Po necelé směně se opravdu někdo vydal směrem k vám. Thûl-ran napřáhl sekeru a jedinou ranou nešťastníka srazil do bezvědomí. Rychle jste bezvládné tělo popadli, zatáhli je dovnitř a jak jen to šlo jste uhasili pochodeň se kterou přišel do špajzu.

Najednou se však ozvalo: "Stalo se ti něco?" ...nikdo ani nedutal ...zvuky jak někdo běží pryč. Thûl-ran bez přemýšlení vyrazil za prchajícím, Alois hned za ním. Tai-tai se rychle otočila a kvapem se vydala směrem k místnosti kde jste dřív zaslechli tichý hovor. Naral se rozhlédl a rozběhl se za Tai-tai. Buldozér s klidem sobě vlastním se sklonil k bezvládnému tělu a než jej svázal podíval se co to má v kapsiškách ;).

Thûl-ran se řítil za uprchlíkem rychlostí plechové koule valicí se z kopce (přece jen jak Gimli řekl: "My trpaslíci jsme spíš na sprinty." ;) ). Pronásledovaný jenom křičel "Pomóc! Vetřelcíííí!" a když už ho Thûl-ran u třetích dveří dohnal a jedinou ranou zabil rozhlédl se kde vlastně je. Byl v jídelně ... a překvapeně na něj civěli 4 po zuby ozbrojení zloději. Alois vběhl do jídelny...

...mezitím o několik desítek sáhů opodál. Tai-tai vtrhla do místnosti rychlostí blesku. Dvě překvapené osoby sedící u stolu (nad nímž visela lucerna) pochopili co se děje až ve chvíli, kdy jednoho z nich srazil šíp do bezvědomí. Druhý okamžitě tasil šavli a vrhl se k elfce. Do místnosti vběhl Naral a zatímco Tai-tai bojovala tváří v tvář se zlodějem ostřeloval ho Naral přes půl místnosti. Zloděj během několika chvil podlehl přesile...

...v jídelně ležely na zemi 3 bezvládná těla. Thûl-ran měl jen jedno malé škrábnutí a Alois také. Čtvrtý zloděj se klepal a krátký luk, kterým ještě před chvílí mířil na Thûl-rana, měl u nohou. Trpaslík se rozlédl a viděl, že z místnosti vedou mimo dveří kterými přiběhli ještě jedny u kterých před chvílí skolil prchajícího kuchaře. Podíval se na Aloise, který mu hrdě řekl "Můžeš jít, o tohodle se postarám!" Thûl-ran tedy vyrazil ke dveřím, vešel do chodby a u první křižovatky se téměř srazil s běžícím zlodějem, který asi pospíchal svým druhům na pomoc. Několik výpadů na obou stranách a na křižovatce stál živý už jen trpaslík...

Alois přistoupil v jídelně ke zloději, kterému u pasu visela šavle, a mířil na něj nabitou kuší. "Odhoď zbraně!" Člověk opatrně vzal šavli do ruky, vytáhl ji z pochvy, oči mu těkly ke dveřím ve kterých před chvíli zmizel Trpaslík a když tam nikoho neviděl usmál se na o 3 hlavy menšího pulčíka který stál před ním... "Thûl-ranéééééé!"

Thûl-ran se zrovna rozmýšlel jestli se má vydat chodbou rovně, nebo doprava, když tu se mu za zády ozvalo "Thûl-ranéééééé!". Trpaslík se otočil a rychle se vydal do jídelny. Když tam doběhl viděl jak pod nohama hobita leží v krvi člověk, který má zabodlou šipku uprostřed čela. Trpaslík se nechápavě podíval na hobita. "To on chtěl bojovat!" výmluvně mu odpověděl Alois...

Naral přišel k Tai-tai aby se podíval jak je na tom. "To nic, to je jenom škrábnutí." ubezpečila ho Tai-tai, schovala svůj široký meč, vzala si do ruky luk a vydala se k jižním dveřím, jedněm ze tří neprobádaných, které vedly z místnosti. Naral stál na místě a přemýšlel, jestli se má vydat za Tai-tai nebo raději hlídat další dveře. Tai-tai mezitím otevřela dveře a hbitým pohybem si přehodila luk přes záda a tasila meč...

"Támhle před námi je zvuk boje." zkušeně poznamenal trpaslík a rozběhl se na křižovatce, na které se ještě před chvílí rozmýšlel, rovně. Alois s lucernou v ruce se za ním zahleděl a poté se vydal odbočkou doprava "To že mám metr neznamená, že nejsem odvážnej!" proletělo mu hlavou. V tom jeho lucerna osvítila přímo před ním nějakou osobu, která se evidentně vzdávala. Díky předchozí zkušenosti však Alois nereagoval zbrkle položil lucernu a namířil kuší na blízkou odbočku z chodby. Právě včas. Z odbočky se naklonil člověk a vystřelil po něm z lehké kuše. Alois útok opětoval a po druhém opětování se zpoza rohu sesunula mrtvola, ale protože začal ze stejného místa pálit další zloděj Alois se raději stáhl zpět na křižovatku, aby se také mohl krýt za rohem. Schoval se za rohem aby si nabil a jakmile se vyklonil přímo před ním stál dýkou a tesákem ozbrojený zloděj ... "Thûl-ranéééééé!"

Thûl-ran zrovna došel na křižovatku u které ležely dvě mrtvoly zlodějů a na jedné z nich ležela i Tai-tai. Jeho zkušené oko však zaznamenalo lehký pohyb hrudníku. Ještě dýchala... "Thûl-ranéééééé!" "Co zase dělá?!" napadlo trpaslíka ale nedonutilo ho to neotočit se a nepřispěchat na pomoc hobitovi. "Tam budu platnější než tady" napadlo trpaslíka... doběhl práve včas. Alois jen tak tak uhnul bodnutí tesákem. Thûl-ran přiskočil na místo kde ještě před chvílí stál hobit. Zloděj, který měl v jednu chvíli před sebou malého lehce přitloustlého pulčíka se zalekl, když se najednou na jeho místě objevila o hlavu větší než původní pulčík oplechovaná postava, udělal krok zpět a tím taky skončil jeho život...

Tai-tai se probudila z bezvědomí. Nad ní stál Naral. Tai-tai děsně bolelo rameno a záda se taky hlásily. V rameně šipka, v zádech druhá. "Co se stalo?!" obořila se elfka na zakrslého Narala. "Vždyť jsem bojovala čelem ke zlodějům a ty jsi mě jistil ze zadu, jaktože mám šipky v zádech!!" začala na ubohého elfa chrlit Tai-tai. "Když on z jedněch dveří vyběhl jakejsi člověk, dvakrát na tebe vypálil a potom utekl chodbou kterou jsme přišli" snažil se obhajovat elf. V tu chvíli k nim přišel Alois s Thûl-ranem a vyslechli si zprávu, že jim někdo utekl.

Za asi 2 hodiny družina prohledala všechny místnosti podzemí. Usoudila, že uprchnuvší musel být boss zlodějů a našla v kobce zavřeného jakéhosi obchodníčka. V kobce družina shromáždila společnými silami 3 zajatce, kteří přežili masakr a všechny podrobně vyslechli. Naral dokázal najít tajnou skrýš a tak si družina odnesla celkem 10 dluhopisů, velký vak plný cenností a rozdělila si přes 100zl, které v hotovosti našla po doupěti.

Při odchodu pustili ještě zajatého obchodníka, aby všem sdělil, co se v podzemí pod hospodou odehrávalo a kdo ty bandity eliminoval.

Sepsal Antirux


P.S.: Jako třešničku na dortu přidávám poprvé rozpis zkušeností ;)
Takže za boj: Alois 84zk, Thûl-ran 66zk, Naral 64zk, Tai-Tai 35zk a Buldozér 0zk ;)
Za to že se hráč dostavil: Alois, Naral, Tai-Tai všichni tři 50zk (to je standard co dávám vždy ;) )
Za hraní, nápady, používání dovedností: Tai-tai 255zk (zasloužila si to - třeba debata s Aloizem na téma "venku" byla opravdu krásně zahraná), Naral 220zk (dostal 80zk za objevení tajné skrýše), Alois 155zk, Thûl-ran 90zk (to je dobrý na to že hráč se nedostavil ne? ;) ), Buldozér 50zk
Za dokončení dobrodružství: Naral 300zk (vpodstatě tento úkol domluvil družině = o 50zk víc), Alois 250zk, Thûl-ran 250zk, Buldozér 250zk, Tai-tai 100zk (přece jen se připojila až na závěr dobrodružství)
Celkem tedy: Naral 634zk, Alois 539zk, Tai-tai 440zk (ale jen díky, tomu, že se připojila až ke konci úkolu), Thûl-ran 406zk, Buldozér 300zk
...snad nebudou stížnosti ;)

P.P.S.: Všiml sis Thûl-ran, že jsem všude v zápiscích změnil tvoje "u" na "û"? A oceňuješ to aspoň? ;)

Co se dělo 24.3.2006?

– pokračování na SV podél řeky → připojení se na cestu → na první odbočce změna směru na SZ → cesta se točí na sever → po 2 mílích kříží cestu od jihozápadu k severovýchodu hradba a cesta ústí do pevnosti která je napojena na hradby → doražení až k pevnosti → nikde nikdo → Naral si "prohlídl" bránu a nejednou se otevřely zatímco ostatní uvažovali jak tu zeď přešplhat na druhou stranu.

– průzkum pevnosti → sem tam nějaká mrtvola → v jedný místnosti se mrtvoly i zvedly, ale Thûl-ran (za podpory Anora) to vpohodě zvládl → průzkum celé pevnosti → ve sklepení tunel vedoucí do neznáma (pevnost byla asi tímto způsobem dobyta – Thûl-ran si uvědomuje, že "lidi" v těchto končinách mají nějaký panický strach z trpaslíků) → za hradbou je pouze pustina → zpět na křižovatku

– z křitovatky tedy prozměnu na SV → začíná být pozdní odpoledne → minutí kameného příbytku (asi na schování se v noci) → pokračování dále (proti Naralovým protestům, že příbytek vypadá útulně) → pokračování dále po cestě, která se stočila na sever → začíná se stmívat → družina jde na západ od cesty (aby nespala přímo na cestě) → po míli spatří na obzoru z jihu na sever táhnoucí se dobře známou hradbu, tantokrát však na dvou místech přerušenou (jako kdyby v dvou místech naprosto zmizela ale dále pokračovala jako by nic) → dorazí až k hradbě a uloží se na noc → hned druhá hlídky všechny budí protože za hradbami (v pustině) se objevily světla a blíži se → družina se rychle balí

– družina se vrací na cestu a pokračují po cestě na sever → po několika mílích se na obzoru na východ od cesty připojuje něco temného (asi les) a začíná foukat → družina pokračuje dál po cestě i když se nad ní nebezpečně ve větru naklání stromy → cesta obchází velký starý mohutný dub → družina jde kolem, když tu se dub brobudí a dvakrát praští půlku družiny větvema (� Anwariel) → družina se stahuje opodál → strom vykořeňuje → družina hledá ... olej? ... mám! :D ... louč? ... nemáme :( ... lucernu? ... tady ... → naral hází olej po pomalu kráčejícím stromu → zásah! :D → hází lucernu → úplně vedle :( → alois hází svoji lucernu → trafa! → strom shořel → rabování Anwariel :P (alois bere její lucernu aby měl, naral s thûl-ranem berou louče pro příště a peníze se dělí rovným dílem) → konec :P

Co se dělo 13.1.2006?

– průzkum prvního patra a stájí → nalezení divných věcí ve stáji a vyvolání poplachu zabitím tří lidí v pokojích v prvním patře → rychle do podzemí → odpor lupičů → Naral bere Anwariel → prchají (zajmuti) → propuštěni a prchnou za vesnici → Naral se plíží zpět - mezitím: Buldozér se mění na mlhu, Thûl-ran a Alois se zmenšují a Anor s nimi vyskakuje → utíká pryč → je vidět - omráčí tu osobu co ho viděla → prchá před skupinou lidí → uteče jim - i díky tomu, že částečně výkřikem odlákal pozornost Naral → Naral se vrací na Sever od vesnice k Anwariel a ukládají se ke spánku, Anor s Aloisem a Thûl-ranem obchází vesnici ze západu na jižní cestu a potkávají v příkopě ukrytého Buldozéra → jdou spát → v noci je na probudí hlídkující Alois, který slyší jak se někdo blíží po cestě → blížící se hlídka městské stráže → schovají se ve křoví od cesty → hlídka projde a nevšimne si jich → jdou se vyspat dál na jih od vesnice → ráno se probudí Naral a Anwariel ve křoví a opodál je hlídka → Anwariel obelže hlídku a s Naralem obcházejí vesnici z východu → pokračují po cestě na jih a najdou zbytek družiny → podle instrukcí družina obejde vesnici, jde po cestě, zatočí na západ, přebrodí řeku, obejde ze severu les během cesty přímo na západ poté přejdou cestu a obejdou z jihu močál → dostanou polovinu svých věcí → vyrazí na jih a v nedaleké vesnici se před nimi všichni zavřou → pokračují na jih → před další vesnicí Buldozér vyleká a Anor s Thûl-ranem chytí vesničana → vyslechnou ho, že jsou hledaní → pustí vesničana → tváří se že jdou dál na jihovýchod, ale zamíří ne severovýchod do lesa → projdou lesem podél řeky (v lese přejdou cestu) a večer se utáboří u soutoku dvou řek → v noci Alois něco na hlídce slyší od řeky → všechny probudí → začne po nich někdo házet kameny → Buldozér je zasažen a ztuhne → Thul ran ho popadne a prchají pryč → ani Anor ani Alois ho nejsou sto dostat ze ztuhnutí a ani po hodině se nic neděje → jdou spát → někdo se připlíží → Thûl-ran za magické podpory (a podpory lucernou) omráčí podivné šedivé humanoidní stvoření → Alois vidí v rukou magy → svážou ho → probudí ho → s mečem pod krkem ho donutí probudit Buldozéra → stvoření se 2 tlesknutímy (při nepozornosti ostatních při radosti z probuzení Buldozéra) teleportuje pryč a začne házet kameny → Thûl-ran při pokusu ho znova omráčit ho zabije → Alois odpreparuje ručky (červeno-žlutá krev) → do rána už pokoj → konec

Co se dělo 6.1.2006?

– cesta k vesnici kde mají vyvraždit lupiče v hospodě → došli k vesnici → obešli ji ze západu → vtrhli dovnitř zabili 2 lidi v přízemí → našli tajný vchod do podzemí a 1. patra → konec

Co se dělo 18.11.2005?

– postupné lezení do studny (Naral, Alois, Thûl-ran, Anwariel → vrátila se, Anor s Anwariel) postupně všichni zajati → Buldozér volá pomoc, všichni vysvobozeni, ale věci a Naral nikde → zjištění pravdy o kněžích → průchod městem, noční sraz kvůli věcem a Naralovi → Naral musí něco udělat a jestli to zvládne tak možná dostanou věci zpět → konec

Co se dělo 12.11.2005?

– protavení dveří, komunikace s chlupáči, přivolání kněží, odchod do chrámu, pokec s kněžími, vpuštění do města, průzkum studny atd ;)

Co se dělo 21.10.2005?

– stáhnutí chlupáčů, blbnutí s divným materiálem, následné proniknutí dále, setkání s odpadkovou příšerou, zabetonování se v místonsti a sledování boje aloisem jako mlhovinou, průzkum dál

Co se dělo 7.10.2005?

– bloudění bludištěm a nakonec jeho projití

Co se dělo 24.9.2005?

– podrobnější průzkum ostrova, najití stařešiny a dostání se do podzemí na začátek bludiště.

Co se dělo 13.5.2005?

družina se konečně potkala a dostala se přes žábu do divné mistnosti a tudy dolů k branám → říše vody → přístřešek, základní průzkum atd.

Co se dělo 6.5.2005?

Na začátek bych chtěl upozornit, že tento zápisek píšu 2.10.2005 tedy se skoro 5-ti měsíčním odstupem a proto mohou být některé informace nepřesné ... ale abych pravdu řekl, když jsem se pokoušel vybavit co se odehrálo, tak jsem si vzpomněl dle mého názoru až překvapivě dobře! ;)

No kdo se toho zůčastnil? ...hmm...hmm nejsem si přesně jistej, ale pokusím si vzpomenout, takže Honza (Alois) se zůčastil na 100%, Terka (Naral) se také zůčastnila s naprostou jistotou. Zato Petr (Anor) si myslím že chyběl, Ondra (Thûl-ran) ... no fakt nevím, ale myslím že tady nebyl, Mirek (Buldozér) se určitě nezůčastnil (protože jinak by je na koberec nepustil ;) ) ... no a Drahoš (Anwariel)? ...hmm hmm abych pravdu řekl ... nejsem si jist :/

Heh ... tak jsem si právě vzpomněl, že začátek tohodle hraní asi psala (pár dní po odehrání Aliet(= Terka = Naral)) ...a taky že jo - našel jsem to, takže:

"Ačkoliv nebylo počítáno s příliš velkou účastí, nakonec jsme se sešli skoro všichni (až na Ondru, kterej musí být vždycky extra). Standa, Terka, Honza, Petr a Mirek. Přišel dokonce i Drahoš, kterej kvůli strašně závažné chorobě nebyl ani ve škole. Ale nás na dračáku přece nakazit může, ne? ;)

Drahoš nás ubezpečil, že se nás nepokusí nijak zavirovat a mohli jsme hrát.

Začalo se samozřejmě tam, kde jsme skončili. Buldozer se tedy nakonec rozhodl nasednout s Thûl-ranem na koberec a zachránit Anwariel z rukou odporného malého trpaslíčka, tedy vlastně spíš ze zad odporné velké žáby. Jenomže cestou narazili v odbočce chodby na další žábu, proto se pro jistotu rychle stáhli za zatáčku k Naralovi.

Ale když je žába, která se k nim v chodbě otočila čelem a zatarasila cestu k Anwariel, chvíli provokativně sledovala žabíma očima, vyrazili opět proti ní. Tentokrát si místo na koberci vynutil i Naral, který neodbytně argumentoval svým "Ale já vidím ve tmě!" Jenže když koberec vyrazil směrem k žábě, ta se prudce odrazila od země, velkým skokem prolétla chodbou až k zatáčce a připlácla hrdiny i s kobercem ke zdi. Thûl-ran se otřepal a vida Narala v bezvědomí, odtáhl ho za nohy do bezpečné vzdálenosti, aby jej žába náhodou nedorazila.

Buldozer byl otřepaný ještě dřív a dostal nápad (au, Buldozer, dostal nápad�). Teleportoval se i s kobercem za agresivní žábu a pokusil se elegantně zneškodnit jejího patnácticentimetrového řidiče. Neúspěšně. Trpaslíček zmizel. Ze smutnění vyrušil Buldozera naštvaný hlas: 'Hej, nechceš mě už odtud laskavě sundat??' Byl to Anor. I s Puňťou. Po delším dohadování byli nakonec oba ze zad žáby odvázáni.

(by Aliet)"

Tak a teď už je zase jenom na mě abych pokračoval... :)

Naši hrdinové byli zase jako je jejich dobrým zvykem rozděleni - žába která v zatáčce zaterasila chodbu měla čelem před sebou Thûl-rana a Narala, který ležel v bezvědomí. Za svými zády však měla Buldozéra a Anora i s Puňtou. Tito dva chvíli zkoumali provázky co trčeli zpod kožených plátů na zádech žáby a potom začali za jednotlivé zkoušet zatáhnout. Netrvalo dlouho a sedíc na koberci dirigovali žábu aby couvala.

Žába couvala a couvala až nakonec zacouvala do průrvy v podlaze chodby a zmizela někde v hloubce té ošklivé temné jámy. Thûl-ran a již probuzený Naral se tedy mohli připojit ke "kobercové" části družiny. Společnými silami poté nejdříve osvobodili ze zad další žáby Anwariel (trpaslíček od této žáby taky někam zmizel). A poté žábu pro ně již známým způsobem zase "zacouvali" do hluboké jámy...

Tak tenhle zápisek začíná být psán opravdu na několikrát - dnes je 12.11.2005 a konečně jsem se rozhodl jej dorazit, takže:

Již téměř kompletní družina (chyběl už jenom Alois) se rozhodla vydat rovno před sebe kam původně žáby táhly jak Anwariel tak Anora s Puňťou. Ihned za zatáčkou se však objevil doslova nepřekonatelný problém - zády k našim hrdinům seděla žába, avšak zpod kožených plátů na zádech nevycházely žádné provázky. Po chvíli zkoumání bylo objeveno, že provázky zde kdysi byly, ale někdo je šikovně odřezal (tak aby už se nedaly ani případně navázat).

Po několikaminutové debatě jak je to možný se Anwareil přihlásila, že to jako byla ona, kdo to spáchal, protože si myslela, že tím znemožní trpaslíčkům ovládat žáby. Družina nasupená na Anwariel začala přemýšlet, jak se přes žábu dostat. Anwariel oznámila, že za žábou je prázdná místnost a že může jednu osobu za žábu teleportovat.

Po krátké poradě byl vybrán Naral, aby byl teleprotován za žábu. Jakmile se za ni teleportuje, má do ní začít z bezpečné vzdálenosti střílet šipky, tím žába popoleze do místnosti za střelcem a uvolní se tak cesta ostatním dále.

Anwariel zamumlala pár slov, dotkla se Narala a ten se najednou objevil přímo před hlavou žáby (z pohledu zbytku družiny za žábou). Poodstoupil dále, vytáhl jednu šipku a střelil ji ze vzdálenosti asi 10 sáhů přímo do žáby. Žába sebou ani nehla. Další šipka a zase nic. Ani do třetice se nic nestalo.

V tu chvíli si Naral všiml zúžené části chodby, těsně před žábou. Popošel opatrně blíž a zjistil, že žába neleze vpřed pravděpodobně proto, že je asi zaseklá ve zúžené části chodby.

"Slyšíte mě?" ozval se zpoza žáby Naral. "Jo! Co je? Proč nestřílíš?" odpověděli ostatní. "Když ona je tady zaseklá a na střílení nijak nereaguje." oponoval elf. "Hmm, tak to je teda blbý, protože já už nemám magenergii." ozvala se po chvíli Anwariel. "A co to má jako pro mě znamenat?!" zapískl Naral. "Noo... asi to, že tam budeš muset několik hodin počkat, než se za tebou dostaneme." vymáčkla se po chvíli kouzelnice.

"To si děláte srandu?! Vždyť já tady nemůžu zůstat sám, vždyť mě tady něco sežere a vůbec..." začal chrlit bojácně zakrslý zloděj. "Tak to máš teda blbý! Chvíli vydrž a my se vrátíme ahoj!" přerušil argumentaci nevrle Thûl-ran.

Zpoza žáby postupně přestaly z dálky doléhat zvuky kroků a malý elf zůstal zcela sám v obrovské místonsti ze které jediný "bezpečný" východ byl zaterasen žábou a další 3 dveře vedly neznámo kam.

Naral si vytáhl deku, položil si ji na zem v jednom rohu místnosti a usadil se. Vedle sebe si opřel krátkou kuši, tak aby byla v případě potřeby po ruce a s beznadějným výrazem ve tváři začal čekat kdy příjdou jeho poslední okamžiky.

Zbytek družiny mezitím již procházel třetí zatáčkou od chvíle co opustili elfa a zatím vše probíhalo bez problémů. V tom najednou vystřelily ze stěn břity a ač má Thûl-ran opravdu pevné brnění, pronikly jím, a lehce trpaslíka zranily. Válečník se jen oklepal a mohlo se pokračovat dále. Družina prošla ještě několika zatáčkami, když v tom se za jednou zatáčkou objevila čelem k našim hrdinům žába.

Díky předešlým zkušenostem, se všichni okamžitě vrhli zpět za roh a začali žábu opatrně pozorovat zpoza rohu. Žába se ani nehýbala. Po chvíli pozorování družina sice zjistila, že žábu asi nikdo neovládá, ale že zároveň není možné se přes žábu nijak dostat. Všichni se tedy obrátili k namalované mapě aby se rozhodli co dál.

Mapa jim neomylně říkala, že z jejich části podzemí vedou jen 4 východy. První vede napovrch, avšak je zasypán. Druhý vede do místnosti za Naralem, ale je zaterasen žábou s uřezanými provázky. Třetí východ vede do části podzemí, kde naposled viděli Aloise, ale je bohužel zaterasen žábou, která je čelem k nim. No a čtvrtý východ u kterého družina zrovna stojí vede někam do neznámého podzemí a je zaterasen jako 3 vchod.

Po chvíli přemýšlení co tak celou tu dobu mohl dělat Alois se družina rozhodla zkusit přejít k žábě, za kterou naposled viděli Aloise.

Ale co celou tu dobu dělal Alois? A jak se stalo, že jedna žába stojí v chodbě nehybně nikým neovládána. Tak přesně na to odpovím právě teď.

Theurg Alois stál nad maličkým stvořením, které se mu zrovna podařilo omráčit o stěnu. Malý chlupatý okřídlený trpaslíček ležel svázán na zemi a po chvíli přemýšlení co s ním se Alois rozhodl jej táhnout ze sebou po zemi.

Hobit tedy vyrazil chodbou odkud původně trpaslíček přišel. Malé chlupaté stvoření stále ještě v bezvědomí bylo smýkáno na zemi za ním. Alois přišel na křižovatku typu T, ale protože chodba nalevo byla zaterasena obří žábou (toto je dříve jmenovaný "východ" číslo 3 ;) ), rozhodl se vydat doprava. Následně však využil první odbočky doleva a ihned za zatáčkou objevil velké 2 sáhy široké a 3 sáhy vysoké dveře.

"Ha! To je ta chodba co vede na druhou stranu žáby, ale jakmile člověk ihned nevstoupí dovnitř, je tam jen stěna, takže musím otevřít a rychle vkročit dovnitř." Uvažoval nahlas náš hrdina a zároveň se připravoval rychle otevřít dveře a vtrhnout dovnitř.

Alois vzal za kliku, ale tveře nějak nešly otevřít. Příliš pozdě si malý hobit všiml toho, že jakmile se pokouší zápasit s klikou celé dveře se pomalu, ale jistě naklánějí nad něj. Celé dveře byly pravděpodobně jen opřeny o stěnu a jak široké, tak dlouhé celé s ohromným zaduněním zaplácly do země jak hobita, tak to malé okřídlené stvoření.

Nepříjemně zranění Alois se po nějaké době konečně dostal zpod spadlých dveří a nakonec vytáhl i malého trpaslíčka. Zkontroloval, jestli trpaslíček ještě žije, ale asi alois svou výškou (a až byl sražen na zem tak tloušťkou) zabránil dveřím, aby se malého stvoření vůbec dotkly a tak tento tvoreček nepřišel k žádné újmě.

Jak již je zvykem alchymistů, Alois se oklepal z nepříjemného zážitku a vratil se zpět na hlavní chodbu. Tou pokračoval několik sáhů a využil zase první odbočky vlevo (doufaje, že se konečně dostane někam směrem ke zbytku družiny). Chodba zatočila po chvíli v pravo, ale ihned následovala zatáčka zpět do původního směru. Když však za tuto zatáčku Alois vykoukl spatřil žábu která si to šinula chodbou do které ta jeho ústila.

Theurg se tedy nikam nehrnul a pěkně si počkal až žába pomalu přejde. Přesně podle očekáváni se poté na výhledu objevil "řidič". Trpaslíček držící provázky. Alois nečekal ani chvíli zamířil svou kuší a neomylně trefil malého trpaslíčka přímo do těla. Trpaslíček padl na zem mrtev a žába se přestala hýbat v chodbě která vedla doleva (smeřem ke zbytku družiny - takto vznikla nehýbající se žába dříve jmenovaná jako "východ" 4 ;) ).

Alois došel k trpaslíčkovi, konstatoval smrt a nemaje na vybranou se vydal doprava chodbou. V této chodbě objevil 8 jakýchsi "cel" které byly 8×8 sáhů velké a vchod do nich byl přehrazen masivní mříží. Všechny se však zdály být prázdné a tak Alois pokračoval chodbou dál. Chodba se začala divoce točit doprava a doleva a zase doprava až nakonec Alois minul jednu odbočku a po několika krocích mu zmizela podlaha pod nohama.

Hobit zalapal po dechu a jen taktak se mu podařilo zachytit pevné podlahy. Po chvíli snaženi se nakonec Alois vyškrábal zpět a musel konstatovat, že je docela rád, že neskončil někde v temnotě hlubokého propadliště které nyní vytvořilo v chodbě 4 sahý dlouhé a přes celé 4 sáhy široké "černé místo". Přes tuto mezeru se tedy malý theurg jen tak nedostane.

Bylo nutné se tedy vrátit k předchozí odbočce. Touto chodbou se Alois vydal a zanořil se do temného podzemí kde jaždých několik metrů se odpojovaly chodby a všechny cesty se prudce točily doprava a doleva. Alois mnohokrát zabočil na všechny možné směry až se mu nakone podařilo složitou spletí chodeb dostat na druhou stranu propadliště.

Jak už ale bylo hodně pozdě a všichni (hlavně PJ) jsme byli dost utahaní, tak se pro tentokrát skončilo.

Sepsal Antirux (část sepsala Aliet)

Co se dělo 11.3.2005?

Zpočátku to vypadalo, že se nás zase sejde dost, ale já jsem již od začátku očekával sporadickou účast, jako již je poslední dobou bohužel zvykem :(. Nakonec se účastnila Terka, Ondra a Honza.

Chvíli se debatovalo, jak se minule skončilo a všichni se rozkoukávali, co jak a kde vlastně leží. Ještě že bylo vše podrobně zaznamenáno na mapě.

Alois začal prosit, ať ho ostatní vyprostí z lan, která ho držela na zádech žáby. Nějakou chvíli se Thûl-ran s Naralem hádali, jak se dostat za žábu a když nakonec nic nevymysleli, tak se Alois rozhodl problém vyřešit sám.

Theurg zavřel oči, zatnul zuby a v hlavně předal příkaz prstýnku na ruce. Najednou již nebyl připoután k žábě, ale stál na pevné kamenné podlaze za ní. "Naštestí mě ty lana na tý potvoře nedržely tak silně, aby mi to mohlo něco udělat.", pomyslel si Alois.

Zbylí tři členové družiny se zrovna dohadovali, jestli se mají pokusit obejít žábu neprozkoumanou chodbou a riskovat nebezpečí pastí či jiných žab, když tu se najednou ozval Alois: "Ustupte před žábou! Dostal jsem se z ní a zkusím na ní moji ohnivou hlínu!"

Družina se rychle stáhla o kus dál. Následoval hlasitý výbuch, který otřásl chodbou a žába se začala pomalu, ale jistě pohybovat chodbou směrem dopředu - k trojici hrdinů. Další výbuch a žába nepolevovala ve své snaze někam se chodbou procpat. Trpaslík, zakrslý elf a prťavý hobit bezproblémů dokázali před žábou ustupovat.

Další a další ohnivé hlíny vybuchovaly na zádech žáby a ta již dotlačila hrdiny k jedné jimi již objevené pasti. Kovové čepele zvedající se z podlahy překonali dobrodruzi narychlo pomocí Buldozérova koberce a začali se na téčkové křižovatce kochat tím co s pastí udělá žába.

Žába svým líným, ale jistým tempem nalezla na past, ozvalo se "cvak" a vysunuly se ostří. Všichni se začali radovat když tu se žába zapřela do svých nohou, ozvalo se "cink, cink, cink" a za plazící se žábou zůstaly na zemi jen vylámané čepele.

Na břiše a končetinách žáby se sice objevilo několik malých škrábanců, ale připadnou aspoň malou radost okamžitě pokazil Naral, který vykřikl, že z temné boční chodby se blíží další žába.

Aloisem na zádech opálená žába zahla za našimi stále ustupujícímy hrdiny a po několika krocích se zastavila. Chvíli se nic nedělo a všichni jen vyčkávali, ozve-li se zpoza žáby zase Alois nebo ne.

Najednou Thûl-ran zařval "NA NÍÍÍÍ!", pozvedl sekeru a rozběhl se na žábu. Buldozér s Naralem překvapením strnuli a chvíli netušili co mají dělat. Naral se chtěl zeptat Buldozéra co budou jako dělat, když tu malý alchymista ztuhnul a jako prkno se složil na zem. Naral vytřeštil oči a ze zaražení ho probral až buldozérův řev "Pomóc! Pomóc! Jsem svázanej! Nemůžu se hýbat! Rozvažte mě!"

Celý zmatený chudák elf už už chtěl něco udělat, když tu se z druhé strany ozval Thûl-ran "Co to blbne?!". Elf se nechápavě podíval na trpaslíka "Nebojoval jsi náhodou před chvílí s tou žábou?". "No asi jo...proč?" odvětil trpaslík. "Tak co tady teda..." chtěl říct Naral, když tu se mu však rozšírily zornice, popadl svou lehkou kuš a vypálil po žábě.

Thûl-ran už zase taky stál u žáby a pokoušel se prorazit její kůži svou válečnickou sekerou. Několik šipek se mihlo vzduchem a Thûl-ran dostal jako vždy několikrát jazykem do brnění.

Jen o několik okamžiků později stáli opodál Naral s Thûl-ranem nad nehýbajícím se Buldozérem a nechápavě na sebe civěli. Nedokázali ani vnímat hobitův hysterický řev ať ho rozvážou.

První promluvil elf "Co to bylo?". "Co jako? Vždyť jsi zaútočil první!" odpověděl trpaslík. "No...ale...já ani nevím...to je...nějaký divný!" začal vykoktávat dokonale zmatený Naral. "Radši se z týhle chodby vzdálíme dál - přes tu žábu se stejně nedostanem a dějou se tady divný věci." navrhl moudře zkušený trpaslík.

"Tak už mě sakra rozvažte nebo vás zabiju!!!" pištěl Buldozér zrovna když se k němu trpaslík s elfem sklonili aby mu pomohli.

Jakmile se jej společně dotkli a pomohli mu vstát, hobit již nejevil známky jakékoliv ztráty pohyblivosti až na to, že nadával proč už mu dávno nepomohli.

Elf, hobit a trpaslík se vydali jedinou chodbou, kterou mohli. Chodba se dvakrát rychle a prudce zatočila když tu za druhou zatáčkou Naral své druhy rychle zastavil a popsal jim, že asi 30 sáhů před nimi se chodbou směrem od nich plazí žába na jejíchž zádech je přivázána Anwariel.

Naral také popsal, že v chodbě jen kousek od nich je v podlaze 4 sáhy dlouhá a široká průrva někam dolů do hlubin země a že za tou žábou se pohybuje jakýsi malý tvoreček, který to obří obludné stvoření snad ovládá jakousi soustavou lanek.

To malé stvoření je asi jen 15 coulů vysoké, má na zádech maličkatá křidélka a na hlavě má dva malé růžky. Celé stvoření je šíleně chlupaťoučké, vpodstatě je celé pokryté nějakou srstí. Celkově vypadá děsně roztomile.

Paralelně s tímto se odehrávalo za Aloise a jelikož už bylo moc hodin a Standa s Terkou museli jet pryč z Brna tak se skončilo a dořešení zapeklitých situací se nechalo na příští hraní.

Co se ale v té době dělo na druhé straně žáby? Co náš chudák Alois? Odpověď je snadná!

Jakmile Alois po žábě mrštil poslední ohnivou hlínu těsně poté, co žába vylámala čepele z pasti hobit se zastavil a začal pozorovat, kam žába poleze a zdalipak se z některé z bočních chodeb náhodou nevylezou jeho přátelé.

Žába zahla z jeho pohledu do levé chodby na křižovatce typu T. "Doufám, že nešli zrovna tama." řekl si theurg, když tu z pravé chodby na téčkové odbočce vykoukla žabí hlava.

Již za několik málo okamžiků se chodbou přímo na Aloise plížila další žába.

Alois začal ustupovat, když tu si najednou všimnul stop na podlaze, které vedly do jedné boční chodby, kterou předtím minul. "To by mohly být stopy zbytku družiny!" napadlo Aloise. Beze strachu se tedy vydal touto chodbou.

Ušel ani ne 10 sáhů k místu kde se chodba prudce točila doprava, když tu se nahoře za ním ozval nepříjemný cvakavý zvuk. Zkušený hrdina se instinktivně otočil a díky své úctyhodné obratnosti se vyhnul třem sekerám, které se zrovna zhouply ze stropu.

To však nebylo vše, protože sekery se houpaly stále a začaly se pomalu přibližovat směrem k zákrutu chodby. Bystrý theurg si okamžitě všiml, že byť je za krátkou zatáčkou chodba slepá, drobné a nyní dobře viditelné "kolejnice" pro sekery končí před zatočením a tak může zbytek slepé chodby využít jako bezpečný úkryt.

Alois beztarostně vkočil do slepé chodby a ze stěn na něj se stejnou lehkostí vystřelily 3 šipky. Ačkoliv byl hobit velice překvapen, jeho opravdu výjmečná obratnost ho i tentokrát zachránila. Ani jedna šipka ho nezasáhla.

Sekery dospěly na konec svých "kolejnic" a zmizely ve stropě. Přes roh se theurg nakoukl do chodby a viděl, jak se obří žába začíná plazit do této slepé chodby. "To jsem zvědav co se stane s těma sekerama." Pomyslel si Alois zrovna těsně předtím, než se ozvalo zlověstné "cvak".

Podle zvuku se sekery spustily a pevně se zasekly do zad žáby. Hobit si vzpomněl, na malého trpaslíčka, kterého musel minule zabít pomocí blesků z hůlky a napadlo ho, že zajisté i za touto žábou bude podobné stvoření. Do jedné ruky si tedy připravil ebenovou hůlku a do druhé si dal zapálenou lucernu.

Jeden příkaz prstýnku na ruce a již stál necelý 1 sáh za malým stvořením a mířil na něj hůlkou. "Ruce vzhůru, ani se nehni a nic nezkoušej, nebo zemřeš!" Zařval dost ošklivě na malé roztomilé stvoření zavalitý hobit.

Malé stvoření ztuhlo a pustilo provázky, které vedly pod tlusté kožené pláty na zádech žáby. "Kde jsou moji přátelé?!" Začal Alois přísným hlasem svůj výslech. "Tvoji přátelé jsou...jsou...no přece tam!" malý tvoreček ukazála směrem odkud Alois ještě před chvílí hnal žábu pomocí ohnivých hlín. "Tak jo, jdi, půjdeš pěkně přede mnou - dovedeš mě k nim." začal vysvětlovat Alois.

Malý tvor chvíli přemýšlel a poté se zeptal roztomilým hláskem: "Můžu se otočit?" "NE! Řekl jsem nic nezkoušej nebo umřeš!" Zařval se znaky strachu Alois.

"Ale notak, co bych ti mohl já malý udělat, já se pomalu otočím, ano?" žadonil mrňous. "NE!" Trval na svém Alois. Malé stvoření se začalo pomalu otáčet, ruce maje stále nad hlavou. Theurg zadržel dech a namířil malému stvoření ebenovou hůlkou přímo na hlavu. Malé stvoření se zastavilo čelem k několikanásobně většímu hobitovi a s velkým úsměvem na tváři oznámilo: "Dej mi tu hůlku."

Překvapený Alois ze sebe vyrazil jen "CO?!". Malé stvoření opakovalo větu "Dej mi tu hůlku." a když se hobit tvářil, že opravdu netuší co má dělat, malý tvoreček svou droubnou ručkou chytl špičku hůlky a až překvapivou silou za ni začal tahat vykřikujíc "No tak! Dej mi ji! Dej mi ji! Dej mi ji!"

Dokonale rozhozený Alois už už chtěl něco udělat, když tu malý tvor pustil hůlku, ohromnou rychlostí zatřepetal svými křídly a během snad jediné vteřiny seděl Aloisovi za krkem a svými ručičkami zakrýval Aloisovi oči.

Na smrt vyděšený hobit se zmohl na poslední pokus o svoji záchranu - rychle udělal půlkrok ke stěně a vší silou praštil hlavou do stěny. Pravděpodobně poprvé byl malý tvoreček zaskočen více než Alois. Z hobitích ramen se chlupaté stvoření skácelo na zem do bezvědomí.

Theurg ještě chvíli koukal na drobné tělíčko a nevěril vlastním očím. Poté vzal provaz a důkladně to stvoření svázal.

Tak a tímto jsme definitivně skončili. Příšte se ukáže zdalipak se konečně dokáže v temném podzemí družina posbírat dohromady či zadli se ještě více rozdrobí.

Sepsal Antirux.

Co se dělo 18.2.2005?

I když to původně vypadalo že by se po dlouhé době mohli na DrD dostavit všichni tak se v místě konání v klasický čas 15:15 nacházela je Terka a Standa. S několikaminutovým zpožděním dorazil Drahoš.

Chvíli se jen tak kecalo a pak se Drahoš začal doprošovat toho aby se hrálo. PJ napadlo, že Anwariel vlastně není s družinou a tak že už se může začít hrát ihned a to aniž by se muselo hrát za někoho nepřítomného.

Studentka Anwariel se tedy probrala z bezvědomí a začala sama bloudit podzemím plným obřích žab a zákeřných pastí. Na to jak byla nezkušená dokázala velice dlouho odolávat zákeřnostem temných koutů, ale po asi dvousměnovém bloudění nakonec po nešťastném spuštění jedné pasti opět upadla do bezvědomí.

Těsně před upadnutím do bezvědomí dorazil Ondra, který jako jediný avizoval již v poledne smskou svůj budoucí pozdní příchod. Jak nečekaně to z něj táhlo hospodou ;).

Mezitím proběhlo také krátké a o to méně naučné spojení s Mirkem přes ICQ, který byl prý tak nemocný, že se skoro nemohl udržet u počítače. :D (to si dovedeme představit)

O Petrovi se raději ani zmiňovat nebudu, protože není co zmínit. :(

Zase se chvíli kecalo a když už se schylovalo k tomu, že by se mělo začít hrát, tak dorazil Honza a debata se rozproudila v novém tempu :).

K potěše všech jsme se však nakonec dostali ke skutečnému hraní.

Minule se skončilo tím, že Buldozér do žáby vystřelil salvu blesků, ale žába se netvářila příliš zraněná.

Přesto se však raději obojživelník stáhl za roh.

Buldozér začal hystericky křičet ať jdou rychle za ním, že už tu žábu skoro zabil a vydal se pro zbytek družiny který čekal za rohem.

Když na sebe Thûl-ran s Naralem chvíli pokřikovali přes olejovou skvrnu z jakého důvodu by bylo pro Narala výhodné či nevýhodné ji přejít v botech objevil se Buldozér a neochotně Narala přes jím dříve vyrobenou skvrnu převezl pomocí koberce.

Celá trojice se poté vydala chvátavým tempem směrem za údajně těžce poraněnou žábou. První zatáčka nic, druhá taky ne a když Thûl-ran jako první vyběhl za třetí zatáčku srazila ho zpět žába, která se pravděpodobně odrazila od stěny a vší silou Thûl-rana srazila. Notno dodat, že čtyři sáhy široká a tři sáhy vysoká žába dokáže svou hmotou zranit opravdu nepříjemně.

Viditelně zraněný trpaslík se jen oklepal, zaklel a postavil se proti žábě, která již byla také připravena k boji. Za trpaslíkem popadl Naral i Buldozér svoje lehké kuše aby se připravili na nevyhnutelné- na boj.

První se k nějaké akci odhodlal trpaslík, který se mocně napřáhl svou válečnou sekerou a zasáhl žábu přímo do vole pod obrovskou tlamou. Ani kvalitně nabroušená trpasličí sekera však nedokázala přes tlustou tvrdou kůži víc než lehce škrábnout. Druhý nápřah a ještě větší rána neměla také větší účinek. O to bylo menší překvapení, když se do této kůže bez jakéhokoliv účinku zabodly dvě šipky.

Žába otevřela svou tlamu, ve vzduchu se mihly její dva kyjům podobné jazyky a trpaslík ucítil dvě nepříjemně bolestivé rány i přes svoji kvalitní plátovou zbroj.

Thûl-ran se pokusil ještě jednou napřáhnout svoji sekeru, ale i přes jeho viditelnou snahu žábu opět pouze škrábl. Další dvě šipky se bez viditelného účinku zabodly žábě pod tlamu.

Znovu se mihly dva obří masité jazyky a zase trpaslík zaklel pod dvěma nepříjemnými drtivými údery.

Teď již velice težce zraněný Thûl-ran neuvažoval ani chvíli, rychle ucouvl několik kroků dozadu a přitom skoro srazil Narala s Buldozérem, kteří stáli jen kousek za ním.

"Rychle pryč, tady ji takhle neutlučem!" utrousil trpaslík a svižným tempem se vytratil za roh. Bezeslova ho následoval jak elf, tak i hobit.

Všichni tři proběhli několik zatáček, pomocí koberce se přemístili za olejovou skvrnu a začali se zuřivě přehrabovat v baťozích, aby našli něco, čím zapálí olej.

Žába mezitím prolezla pro ní těsnou chodbou až na křižovatku typu T a jako naposled se opatrně rozhlédla na obě strany. Když nespatřila v levé chodbě nebezpečí a ve druhé zahlédla v baťozích se nevrle hrabající tři malé postavy namířila si to svým pomalým tempem přímo na ně.

První se od baťohu zvedl elf a prohlásil, že obě pochodně prodal Buldozérovi a tak že už nemá nic čím by olej mohl zapálit. Následně se od baťohu zvedl trpaslík i hobit a tvářili se, že také nic nenašli.

Žába již byla sotva 2 sáhy od oleje, když vtom se zpoza ní dvakrát modře zablesklo. Žába se zastavila a tvářila se stejně ztuhle jako naši tři hrdinové.

"Rychle teď ji musíme zapálit, dokud se nehýbe," vykřikl trpaslík.

"NÉ! Nikoho nepalte!" Ozvalo se zpoza žáby.

V hlavách všech třech najednou proletělo: "�znělo to jako�NE�vždyť TO JE ALOIS!"

"Jsem přivázanej na zádech týhle obludy, dostaňte mě odtud," informoval hlas.

Ale co teď? Jak se dostat za tu žábu? A co vůbec s ní?

Hlavně tyto otázky si všichni účastníci odnesli domů, jelikož již bylo dost hodin a byl vyhlášen konec.

Sepsal Antirux.

Co se dělo 11.2.2005?

Na DrD, se sešla téměř klasická sestava Terka, Ondra a Mirek (Petr a Drahoš byli prej na horách a Honza zase bohužel neměl čas).

Zpočátku se jen tak kecalo, ale nakonec se začalo i hrát. Po chvilkové hádce se nakonec trpaslík, liliputánský elf a dva hobiti rozhodli vyrazit chodbou doprava. Touto chodbou však příliš daleko nedošli a zastavili se u dvoukřídlých dveří.

Po několika okamžicích uvažování jak nejlépe a hlavně nejbezpečněji dveře otevřít se Alois s Thûl-ranem postavili napravo od dveří a Buldozér s Naralem zase nalevo.

Thûl-ran vykopl dveře a zapadl zpět za roh, kdyby náhodou spustil nějakou past. Když se chvíli nic nedělo, tak se začal opatrně nahlížet s Naralem co je za dveřmi a zrovna když chtěli vylíčit jaká je tam nádherná chodba se zlatými sochami zakřičel Buldozer "Bacha dým!".

Na místě kde ještě před chvíli stál Alois byla teď jen chodba plná neproniknutelným kouřem. Buldozér začal křičet, že zase cítí nějakou malou bytost.

Všichni chvíli nechápavě koukali a pak se Thûl-ran odhodlal a vešel do kouře. Již několik sekund nato však kouř zmizel a na místě kde ještě před několika okamžiky stál Alois byla jen prázdná chodba. Naral si ihned povšiml, že nedaleko je ve stropě podezřelá malá díra.

Ač mohli vyloučit, že by se metrový a značně zavalitý hobit večel do sotva 30 centimetrů široké díry museli smutně konstatovat, že Alois zmizel. Buldozér taky poznamenal, že zmizel i jeho pocit že je nablízku něco malého.

Teď již jen tříčlená družina se tedy vrátila ke dvoukřídlým dveřím a i po důkladném ohledání zjistila, že na místě kde dřív byla krásná chodba je teď jen pevná ne příliš opracovaná chladná zeď.

Trojice se po krátké poradě rozhodla vydat chodbou kudy by tak mohl být odvlečen Alois, jelikož se shodli na tom, že by se jen nerad v temném podzemí plném tajemných hlasů a obřích žab vzdaloval sám, ač maje nemálo zkušeností a hlavně jeho elementální hůl.

Po několika desítkách metrů a několika zatáčkách spletitým labyrintem se družina dostala na místo, které by podle mapy mělo vést z druhé strany do chodby se zlatými sochami. Nikdo se však ke dveřím ani nepřiblížil, jelikož Naral ostatní přesvědčil, že tam zatím nemá cenu chodit a že se tam mohou kdykoliv později vrátit (a zvláště je blbost tam chodit, když se vstup mění v zeď).

Skupina tedy zvolila jinou cestu, která se ukázala býti značně nebezpečná. Ihned několik metrů po začátku nově zvolené chodby se ze země rychlostí blesku vysunuly ostré břity a jen díky své obratnosti a možná i troše štěstí se Naralovi a Buldozérovi povedlo vyhnout tomuto smrtelnému nebezpečí.

Thûl-ran bohužel neměl tolik štěstí. Jeho zranění, pro jiného i zkušeného dobrodruha téměř jistě smrtelné, však nemohlo trpaslíka pořádně rozhodit a tak se po desetiminutovém léčení vlastních zranění družina mohla vydat dále na cestu.

U první odbočky byly objeveny podezřelé stopy vedoucí do boční chodby. To zaujalo natolik, že bylo rozhodnuto pro její prozkoumání. Po několika krocích chodbou se ozvalo zlověstné cvaknutí a jen tak tak se podařilo všem uskočit dopředu před ze stropu se zhoupnuvšími sekerami.

Všichni si chtěli oddechnout, když tu se sekery začaly v pevném intervalu nejenom houpat, ale zároveň se i přibližovat k hrdinům.

Nejrychleji zareagoval nečekaně sice nezkušený avšak o to bystřejší Naral, který ihned vyhledel v blízké zátočině chodby místo ve kterém se přitisknul na stěnu tak, že žádné z ostří seker mu nemohlo ublížit.

Buldozérovi jeho rozhodování netrvalo o moc déle, přistoupil k trpaslíkovi a po dotknutí trpaslík zmizel a ihned se objevil na druhé straně pasti. Buldozér zmizel ihned nato.

Naralovi nezbylo než počkat několik okamžiků, než past přestala fungovat. Opatrně se poté podél stěn proplížil ke svým druhům a po cestě si stihl všimnout, že chodba končí za zatáčkou slepě a že v ní záhadně končí sledované stopy uprostřed chodby.

Trpaslík, elf a hobit se tedy zase schledali živí a zdraví a mohli se společně vydat hledat odkud jdou ty záhadné stopy.

Stopy vedly o kousek dál z další boční chodby, kde však začínaly stejně záhadně jako končily. Po podrobnějším pozorování si družina všimla, že na stropě je několik podezřele volných kamenů.

Prvotní nápad byl zkusit je shodit dolů, ale pak někomu došlo, že by se tím mohla i zavalit celá chodba a tak se všichni vrátili zpět na hlavní chodbu.

Byla vytyčena další cesta a další odbočka byla opět určena k prozkoumání. Tentokráte však za zatáčkou této boční chodby objevili naši tři hrdinové obří žábu, která si to pomalu ale jistě šinula pro ni tak akorát širokou a vysokou chodbou přímo k nim.

Družina byla v chodbě mnohem rychlejší než tísněná žába a tak se bez problému stáhla k nejbližší rozbočce typu T. Zde se do jedné rozbočující chodby viditelně postavil Naral s Buldozérem a do druhé chodby se šikovně ke stěně přitiskl Thûl-ran.

Původní plány byl jasný - vylákat žábu tak, aby aspoň jeden člen družiny byl za jejímy zády a aby ji tak mohl docela jednoduše usmrtit.

Žába však když nakoukla do "téčkové" rozbočky uviděla nejen hulákajícího Buldozéra, který se ji snažil přilákat, ale naneštěstí si všimla i trpaslíka a tak začala pozpátku lézt chodbou odkud přišla.

Družina začala žábu pomalu sledovat, ale velice brzy jí došlo, že to může být jen vychytralý "žabí" plán a tak se všichni zastavili a začali přemýšlet.

K prvnímu činu se nakonec odhodlal buldozér, který doběhl na místo odkud na žábu ještě viděl a ze své dřevené hůlky z černého dřeva do ní vypálil salvu modrých blesků.

Žába se však nezatvářila, že by jí tato normálně smrtelná dávka blesků nějak více vadila ... a tímto skončilo i dnešní hraní.

Sepsal Antirux.

Co se dělo 28.1.2005?

Sešli se nám Ondra, Drahoš, Mirek a nově (poprvé) Terka.

Podle Honzových instrukcí (vedených na dálku přes SMS) jsme vybrali Aloisovi magický prstýnek. Buldozér si taky zanakupoval ve městě a následně již naši dva alchymisté pádili na sever za zbytkem družiny.

Tento zbytek družiny tvořil Thûl-ran a krásná elfka Anwariel, která bohužel měla tak malou odolnost, že za den byla schopná ujít jen třetinu hexu, proto se jí Thûl-ran záhy zbavil.

Drahoš sice hrozně reptal, ale PJ byl neústupný a tak si musel naházet novou postavu. Docela se mu to vyplatilo, nová Anwariel má součet bonusů 11, což je v naší družině zatím nejvíc.

Poté Thûl-rana na cestě dohnal Anor a s úsměvem na tváři přijal skutečnost, že Anwariel záhadně zmizela. Tito dva o několik mil později potkali zakrslé stvoření, zdálky připomínající hobita. Z blízka však s ohromením zjistili, že se pravděpodobně jedná o elfa. Nicméně to byl elf velikosti průměrného hobita, takže první ohady nebyly tak daleko od pravdy.

Z oblohy se snesl létající koberec a hned záhy začal mít buldozér blbé kecy na účet nového příchozího. Přesto se však malému elfíkovi - drobnému obchodníčkovi - podařilo z něj za prstýnek (bezcennou cetku) vytáhnout jeden zlaťák a jeden měďák, který po něm však samozřejmě chtěl Buldozér zpět za svezení na létajícím koberci.

Družina se utábořila nedaleko křižovatky u severní hranice říše s cílem "potkat možná nějaké to rozptýlení v podobě příšer." A to se dostavilo hned v několikanásobném podání.

Po první vlně vlků, na kterou většina družiny reagovala dosti znuděně a se slovy "Ach jo, jenom dvanáct," ji po chvíli rozdrtila.

Následně se však pobavila a Anor si pěkně zaběhal. Thûl-ranovi se na hlídce pod brnění vplížil asi tucet červů, kteří se mu zakousli do těla a po chvíli z něj udělali berserkra. Úplně nahý se čtrvácti zapitými hlavičkami uřezaných červů se pustil za Anorem a ten měl co dělat, aby mu utekl. Pak se naštěstí vrátil k ohništi a zbytek družiny mohl bezpečně přistát s kobercem k zemi.

Protože toho dle PJ ještě nebylo dost, ucítil Thûl-ran zvláštní otřesy země. Poté, co probudil celou družinu, oznámil nový malý člen družiny, který údajně vidí ve tmě (ačkoliv Buldozér si neodpustil poznámky), že spatřil obrovskou skákající žábu, která však po několika skocích zmizela v trávě nedaleko ohniště.

Thûl-ran s Anorem se začali nebojácně plížit jejím směrem, Anor to však daleko nedotáhnul. Po chvilce s výkřikem zmizel v trávě. Zbytek družiny se opatrně přiblížil a našel místo Anora jen hlubokou jámu, která téměř kolmo směřovala do země.

Naral odhadl hloubku v absolutní tmě na minimálně padesát sáhů. Nemohl však přesně vidět na dno, protože šachta se asi po třiceti sázích lomila.

V tom si družina náhle všimla blížíciho se světélka. Vyšlo najevo, že je to postava s lucernou, zahalená v kápi. Představila se jako Anwariel (2.), studující v místní oblasti zvyky a chování zdejších obřích žab, což se družině náramně hodilo.

Dovedla ji k jinému otvoru, který byl druhým (pravým) vstupem do žabí nory. Šachta, do které se zřítil Anor byla pouze bočním únikovým východem. Pětačtyřiceti stupňový svah - vstupní chodba - byl zdolán pomocí Buldozérova létajícího koberce.

První se na dně ocitla Anwariel, jejíž světlo však po návratu koberce záhadně zhaslo.

Na dno se proto vydal neviditelný Alois a počkal na zbytek dužinky, jemuž mohl povyprávět, jak na něj někdo volal jeho jméno a jak se do něj trefil kamínkem, ačkoliv byl v naprosté tmě a neviditelný. Podělil se také o informaci, že cítil přítomnost bytosti velikosti A0. Nikdo tam však už nebyl, proto družina pokračovala chodbou dál.

V chodbě opodál objevila ve stropě drobnou díru, tak akorát pro velikost A0.

Ihned za nedalekou zatáčkou se zjistilo, že dvoje dveře, v pravé a levé steně chodby jsou jen důmyslnou a velice nebezpečnou pastí, která ve výšce jednoho metru vysunuje ostré čepele.

Naštěstí naši družinu, skládající se téměř výhradně z osob velikosti A to příliš nerozhodilo:) Pokračovali jsme až k další zatáčce, pak ale kluci začali dělat děsnej čurbes, tak PJ prohlásil, že to dneska balí a hráči dobrovolně opustili pokoj - ve kterém se za dobu hraní zvedla teplota téměř o šest stupňů;)

Seosaka Aliet (za morální podpory Antiruxe ;) )

Co se dělo 21.1.2005?

Drahoš nechal aby na něm ve městě alchymisté ozkoušeli několik lektvarů a nakonec z důvodu nedobrých výsledků (prokletí bohy, trvalá změna v hobita atd.) raději spáchal sebevraždu.

Následně se připojil k družině, jako krásná elfka vyjednavačka Anwariel.

Anor se naštval na Anwariel, jelikož se k němu tvářila škaredě a naopak zbytek družiny (zvláště Thûl-ran) přijali Anwariel docela slušně.

Hobiti odletěli kout pikle do hlavního města a zbytek se mezitím začal přesouvat po cestě směrem na sever, kde je mají pozdějí hobiti nalézt.

Thûl-ran a Anwariel prožili jeden rušný den v pevnosti na sever od vesnice Xsd a Anor s Aloisem si zase užili jeden rušný den, když si uvědomili, že zítra je úplněk a tak se museli chudáčci naši vypařit co nejdál od Xsd.

Sepsal Antirux


Co se dělo 14.1.2005?

Mirek, Drahoš a Ondra si zahráli za Aloise a Thûl-rana a společným vypětím sil se jim podařilo ubránit barbarskou vesnici Xsd před nájezdem asi 250 skřetů.

Sepsal Antirux





 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář